Historie města Liberce

Počátky osídlení
Nálezy v Liberci – Růžodole I znamenají přítomnost lidí již v mladší době kamenné tj. asi před 5000 lety. Tehdejšího člověka sem lákala hojnost zvěře. Na počátku letopočtu už existuje spojovací cesta z Čech do Slezska. Nasvědčují tomu nálezy římských mincí. Hornatá území byla těžko přístupná a tak stezky procházely údolím řek Jizery, Mohelky a Nisy. Území Liberce však nebylo trvale obydleno. V okolí Liberce se usídlovali v průběhu dějin různé kmeny od Keltů , Slovanů – Charvátů až po Lužické Srby.

První zprávy o Liberci
První zprávu máme z roku 1352 z latinských pramenů. V záznamech o placení papežského desátku je pod jménem Richenburc. Při vzniku Liberce, Rochlice, Vesce a Doubí hrála významnou úlohu zemská cesta Čechy – Lužice. Do Liberce vstupovala tato cesta v oblasti brodu přes Harcovský potok tj. místo nynějšího terminálu MHD. Město mělo vlastní kovárnu a hostinec, ale kvůli záplavám bylo později posunuto výše – středem města se stalo dnešní Benešovo náměstí. V Liberci se zemská cesta rozdělovala a dále vedla do Frýdlantu a do Žitavy.

Udělení městského znaku
Pokles ceny stříbra na přelomu patnáctého a šestnáctého století způsobil výrazně menší používání zemské stezky do Lužice a tím i pokles významu Liberce. Šlechta a řemeslníci byli nuceni zvýšit výrobu a kvalitu produktů, v té době se jednalo hlavně o látky – plátno. V rámci boje šlechty o privilegia získalo město v roce 1560 právo vařit pivo a 11. dubna 1577 i vlastní městský znak.

16.století
V druhé polovině 16. století se díky zásahům hejtmana Ulricha začal měnit vzhled města. Byly založeny ulice Mlýnská (nyní Pražská), Žitavská, Česká (nyní Moskevská) a další. V letech 1579 – 1581 byla postavena první zděná stavba , kterou se stal farní chrám sv. Antonína. Kolem roku 1583 byl Rederny založen panský dvůr a vedle něho později postaven zámek. V letech 1599 až 1603 byla postavena první radnice v pozdně renesančním slohu. Její někdejší poloha je "vydlážděna" v prostoru před nynější radnicí.

17. a 18. století
Po bitvě na Bílé hoře musí Redernové opustit svá panství a Liberec se tak stává majetkem Albrechta z Valdštejna. V té době měl Liberec asi 1700 obyvatel. Albrecht dal založit špitál, ale hlavně Nové Město (okolo nynějšího Sokolovského náměstí), protože potřeboval ubytovat nově příchozí soukeníky. Z Liberce se stalo centrum výroby plátna pro potřeby jeho vojska. Albrecht nechal postavit nový vodovod, který používal vodu z ruprechtických pramenů. Původní redernovský využíval prameny pod Libereckou výšinou. Při výstavbě města se použilo typizovaného domu, který se opakoval jen s menšími obměnami. Dům byl nejdříve postaven a teprve poté prodán zájemci za 400 dukátů. Po smrti vévody, vydání obnoveného zřízení zemského, začátku protireformace a začátku působení jezuitů uteklo mnoho obyvatel do Saska, v Liberci zůstalo asi 1160 obyvatel, v Růžodole jen 96 z 304. Začaly vznikat první velkovýrobny látek – manufaktury. Upadá plátenictví a zlepšuje se situace soukenického cechu, protože bavlněné látky vytlačují plátno. Na počátku 18. století má Liberec asi 370 domů a 3000 obyvatel. Bohatí měšťané si mohou dovolit postavit si nové honosné domy, které se většinou zachovaly dodnes. Založeno bylo Filipovo města (kolem Nerudova náměstí) a Kristiánovo město (kolem ulice 8. března). Napoleonské války znamenaly blokádu Anglie a větší potřebu látek, což znamenalo rozvoj soukenictví.

19.století
V roce 1801 je v Liberci 858 soukenických mistrů. V roce 1850 měl Liberec 18 854 obyvatel, avšak přírůstek obyvatel byl neekvivalentní stavební činnosti a tak chyběla ubytovací kapacita. Proto muselo být mnoho domů adaptováno přestavbami a přístavky. Mnoho domů se tak změnilo z dřevěných – valdštejnského typu, na čistě zděné. V roce 1859 dosáhlo spojení přes Pardubice s Vídní a přes Žitavu s Berlínem. To znamenalo nebývalý rozmach a Liberec se stal druhým největším městem v Čechách. Byly zde 3 konzuláty, 50 textilních továren, 60 továren zaměřených na kovoprůmysl, mimo jiné i na výrobu automobilů RAF.
Doprava

Trať z Pardubic do Liberce, dlouhá 160 km, byla vystavěna za pouhých 28 měsíců. Na stavbě v letech 1856 – 1859 pracovalo 17 000 dělníků. Po dlouhých jednáních bylo rozhodnuto o umístění nádraží Na jeřábu, kde bylo možno propojit pardubickou a žitavskou trať. Trať do Žitavy byla dokončena o několik měsíců dříve než trať do Pardubic. V roce 1875 byla dostavěna trať zhořelecká (směr Frýdlant), v roce 1888 trať do Jablonce n/N a v roce 1903 trať českolipská.

Stavební činnost v 19.stol. a začátku 20.století
V roce 1851 byla v Liberci založena Obchodní a živnostenská komora, která si postavila svoje sídlo v letech 1899 – 1901 na dnešní Masarykově třídě (naproti Severočeskému muzeu). V letech 1888 – 1891 byla postavena budova spořitelny ve Felberově ulici. V roce 1877 vznikl objekt soudu na Keilově vrchu. Spolek Severočeského muzea si postavil svůj palác na pozemcích bývalé botanické zahrady v roce 1898. Jedna z věží muzea je kopií věže staré radnice. V této době vzniklo velké množství objektů, jako další významné uvádím: městské lázně, chorobinec – dnes Dům dětí a mládeže, dům J. Liebiga – dnes Oblastní galerie, restaurace Lidové sady a Městský lesík, zoologická zahrada – informace ve vlastním odstavci. Zakládány byly i školy: reálka na Novoměstském (Sokolovském) náměstí v roce 1837, tkalcovská škola tamtéž v roce 1852, průmyslová škola na třídě císaře Josefa (Masarykova) v letech 1882 – 1885 a byla vystavěna budova ZŠ v Šamánkově ulici, která původně sloužila jako starobinec. Naproti ní, vedle Rudolfovy školy z roku 1879, vznikla v roce 1887 Vyšší škola tkalcovská, jejíž budova slouží od roku 1911 jako Obchodní akademie. Se vzrůstajícím počtem obyvatel vznikaly i základní školy rozmístěné po celém Liberci. Dále bylo přestavěno dolní centrum města kolem nynějšího Soukenného náměstí, kde stávala oblíbená restaurace Německý dům (dnes tam stojí Dunaj). V roce 1879 vyhořelo staré cechovní divadlo a proto bylo postaveno nové divadlo v letech 1881-1883 a bylo otevřeno 15.září 1883 Schillerovým dramatem Wilém Tell. Stará radnice přestala vyhovovat kvůli svému stáří a nedostatečné prostornosti. Nová radnice byla postavena v letech 1888 – 1893. Její dominantou je 65 metrů vysoká věž. První plynárnu v Liberci postavil Johann Liebig ve své továrně kolem roku 1844. Veřejná plynárna byla postavena v roce 1859. Městská elektrárna byla zřízena v roce 1897 pro potřeby elektrické pouliční dráhy. V roce 1914 byla spuštěna parní elektrárna v Andělské hoře. Katastrofální povodeň uspíšila stavby retenčních nádrží a tak byla v roce 1904 postavena přehrada na Harcovském potoce. Již zmíněný vodovod byl po dlouhých studiích nahrazen novým, který jímal vodu z pramenů pod ještědským hřebenem, v roce 1902. Samozřejmě, že vzniklo mnoho dalších budov jak světského tak i církevního charakteru o kterých se zde nebudu zmiňovat.

Statistika
V roce 1880 bylo v Liberci 1524 domů, 6375 bytů a 28 090 obyvatel. O 10 let později již 1799 domů, 7443 bytů a 30 890 obyvatel. Město se začínalo jevit jako organický celek. V roce 1900 měl samotný Liberec 34 099 obyvatel a 10 let později již 36 350. Pokud však připočteme Rochlici, Horní Růžodol, Janův Důl, Františkov, Růžodol I, Staré a Nové Pavlovice a Starý Harcov dojdeme k 66 000 obyvatel.

1.světová válka
Znamenala stagnaci až úplné zastavení výstavby města. Snad kromě krematoria, které bylo postaveno v roce 1917 a stalo se tak prvním na území již umírající monarchie.

Mezi válkami
Po roce 1918 si sudetští Němci, kteří žili v Liberci uvědomili, že by měli patřit do státu, kterému budou v jejich městě vládnout menšinoví Češi. Proto rychle vyhlásili v severním pohraničí provincii Deutschböhmen (Německé Čechy), stát ve státě s vlastními bankovkami, zemskou vládou a s hlavním městem Liberec. Nejdříve se chtěli připojit k Německu, pak k Rakousku a nakonec je obsadila československá armáda a provincie byla zrušena. V Liberci tehdy pracovalo 32% vlnařských stavů v republice. Liberečtí průmyslníci se snažili o navázání spojení se světovými trhy, z tohoto důvodu byly v roce 1919 založeny liberecké veletrhy, jako první v ČSR. První veletrhy v roce 1920 ukázaly svůj velký hospodářský význam pro Liberec. Pro ubytování stále většího počtu návštěvníků, kteří sem přijížděli, byl v roce 1930 vybudován hotel Imperial.

Poválečná historie
Historie po roce 1945 byla stejně dramatická jako před ním. Protože se Liberec nachází v oblasti Sudet a většinovými obyvateli byli Němci. Ti museli odejít a na jejich místo přišlo mnoho nových českých "osadníků". Bohužel po roce 1948 se město rozvíjí socialistickým přístupem. Místo honosných vil se stavějí paneláková sídliště jednotného vzhledu. V té době nevzniklo mnoho architektonických skvostů. Byl však postaven symbol města a kraje. Horský hotel a televizní vysílač Ještěd. Byla započata přestavba města v oblasti Soukenného náměstí, kdy vznikl Obchodní dům Ještěd a Dům kultury. V roce 1968, kdy k nám provedla invazi spřátelená vojska, ztratil Liberec 9 svých občanů, kteří byli zabiti naprosto zbytečně. Po roce 1989 se Liberec znovu stává důležitým centrem. Byli opraveny staré budovy a postaveno mnoho nových staveb např. Stavba smíření: Severočeská knihovna Liberec. Liberec se stal největším městem nově založeného Euroregionu Nisa a získal titul krajského města.

Nejslavnější osobnost
Nejslavnější osobností je pravděpodobně Vlasta Burian. Narodil se 9.4.1891 v domě číslo popisné 36 v Lucemburské ulici. V letech 1923 – 1942 natočil 27 filmů. Po válce byl zadržen pro údajnou kolaboraci a znovu hrát mohl až od roku 1950. Zajímavost: V dresu Sparty odehrál 78 zápasů jako brankář. Zemřel 31.1.1962 v Praze. Další rodáci: František Xaver Šalda (1867- 1937) – literární kritik Jan Kameník (vlast. jménem Ludmila Macešková, 1898 – 1974) – básníkářka Jaroslav Řídký (1897 – 1956) – hudební skladatel Karel Vacek (1902) – hudební skladatel

Historie Libereckých čtvrtí

Rochlice (Liberec VI)
Jedná se o jednu z nejstarších obcí na území dnešního Liberce. Poprvé se Rochlice uvádí v roce 1360 v Libri confirmationum pražského arcibiskupství jako Rochlicz nebo také Rokytnic. Vývoj obce urychlila až stavba pražské silnice v roce 1825 a stavba železnice do Jablonce nad Nisou v roce 1888. První továrna zde byla založena v roce 1830. V roce 1903 byla povýšena na městečko a roku 1908 dokonce na město. V roce 1939 se stala součástí Liberce v té době měla přes 6000 obyvatel.

Horní Růžodol (Liberec VII)
Do roku 1850 měl společnou správu s Růžodolem I. Obec Růžodol je připomínána již v roce 1542. Stavba železnice sice rozdělila katastr obce na dvě části, ale zároveň podporovala rychlý růst Horního Růžodolu. Růst podpořila i silnice Praha – Liberec. Roku 1930 zde žilo 6 557 obyvatel z toho přes 50% Čechů. V roce 1905 byl H. Růžodol povýšen na městečko a roku 1925 na město. Ve městě stály četné cihelny a dvě vápenky, které se staly zdrojem stavebního materiálu i pro okolní obce. Částí Liberce se Horní Růžodol stal v roce 1939.

Dolní Hanychov (Liberec VIII)
Dolní Hanychov vznikl v roce 1589 prodáním části dvora hanychovského panského dvora jeho správci Tomáši Arnoldovi a dalším zájemcům. K osamostatnění však došlo až v roce 1886, kdy vznikly samostatné obce Dolní Hanychov, Horní Hanychov a Karlinky. V roce 1912 zlepšila spojení s Libercem tramvajová linka. Do Liberce byl Dolní Hanychov zařazen v roce 1939.

Janův Důl (Liberec IX)
Je jednou z nejmladších obcí. V roce 1704 - 1705 zde bylo postaveno celkem 62 domků. Obec byla vždy malá a velmi málo industrializovaná. Ke sloučení s Libercem došlo překvapivě v roce 1939.

Františkov (Liberec X)
Základ Františkova tvořilo 31 domů postavených v roce 1657. Obec byla nazvána podle tehdejšího majitele panství hraběte Františka Gallase. Osídlení se soustřeďovalo podél cesty do Ostašova (dnešní Švermova ulice). V roce 1910 měla obec 2304 obyvatel. V katastru obce byla roku 1883 zřízena slévárna, která se později stala základem továrny na výrobu automobilů RAF, ještě donedávna známé jako LIAZ. Obec byla připojena v roce 1939.

Růžodol I (Liberec XI)
V roce 1850, kdy se osamostatnil měl 550 obyvatel. Do první světové války vzrostl počet obyvatel šestkrát. V 19. stol. vyrostlo na území obce 15 převážně textilních podniků. Dopravní spojení s Libercem se zlepšilo v letech 1842-1844, kdy byla postavena silnice Liberec - Žitava a v roce 1904, kdy byla postavena tramvajová linka do Liberce. Na katastru obce vzniklo letiště, které zahájilo svůj provoz v roce 1937. Do Liberce byla tato čtvrť včleněna v roce 1939.

Staré Pavlovice (Liberec XII)
Pavlovice jsou poprvé uváděny roku 1550. Stavbou 20 samostatných domů vznikají Nové Pavlovice, a zbytek obce se tak stal Starými Pavlovicemi. Rozdělení proběhlo roku 1893. Do počátku 19.stol. je vývoj obce zvolný. Poté s přílivem nových obyvatel dochází ke stavebnímu “boomu”. V době připojení k Liberci, v roce 1939, má obec 1869 obyvatel.

Nové Pavlovice (Liberec XIII)
Roku 1870 zde došlo k parcelaci půdy a k jejímu prodeji jako stavební pozemky. V Liberci již cena pozemků dosahovala vysoké úrovně a tak se zde logicky začali lidé usídlovat. Páteří zastavění se stala ulice Borový vrch. Největším objektem je zde Koloseum postavené v roce 1877 na místě vyhořelé krčmy Luční výšina. Přírůstek obyvatel však nakonec nebyl tak rapidní a v roce 1939 mají Nové Pavlovice 2212 obyvatel. Ve stejném roce se staly třináctou částí Liberce.

Ruprechtice (Liberec XIV)
Vznikly při staré cestě do Frýdlantu a poprvé jsou uváděny roku 1545 jako Ruprštorf. Během 19.stol. byly na Černé Nise zřízeny mnohé podniky, celkem jich bylo 27, a jejich dělníci se ubytovali právě v Ruprechticích. Od roku 1907 dominuje Ruprechticím secesní kostelík U obrázku. V roce, kdy byly připojeny k Liberci, rok 1939, měly 4511 obyvatel.

Starý Harcov (Liberec XV)
Obec je poprvé uváděna jako Hartmannsdorf již roku 1522. Na katastru obce byla založena textilní továrna firmy Liebieg (dnes Textilana). První domy byly postaveny podél údolní komunikace do Lukášova a Jablonce. Druhou tepnou St. Harcova se stala silnice po úpatí hřebene do Rudolfova a Bedřichova. Právě tato oblast se stala oblíbeným místem pro stavbu luxusních vil libereckých boháčů. Ke Starému Harcovu patří část čtvrti Králův Háj, kde byly stavěny převážně rodinné a nájemní domy typizovaného vzhledu. V roce 1788 byla při Staré cestě vedoucí do Jablonce postavena hospoda a okolo ní potom vzniklo několik dalších stavení. Toto místo bylo pojmenováno Aloisina výšina. Dominantou Harcova, ale i okolních čtvrtí, je rozhledna postavená na kopci Kovářův kámen. Ta je dnes součástí bohužel nefungující restaurace Liberecká výšina, kterou nechal postavit Jindřich Liebieg v podobě středověkého hradu v letech 1900 - 1901. Roku 1850 byly Starý a Nový Harcov spojeny a v roce 1930 zde žilo 4 035 obyvatel. Připojení k Liberci bylo provedeno v roce 1939.

Nový Harcov (Liberec XVI)
Poprvé se uvádí v roce 1682, kdy byla část pozemků Harcova poskytnuta pro výstavbu 23 domů. Průmysl zde nebyl téměř zastoupen a tak zde bydleli dělníci, kteří docházeli za prací do sousedního St. Harcova. Za zmínku stojí jen vznik rašelinových lázní v roce 1929.

Kateřinky (Liberec XVII)
Byly založeny z příkazu majitelky panství Kateřiny z Redernů v roce 1609. Obec byla závislá na rozvoji podniků na Černé Nise, stejně jako Ruprechtice. Podle sčítání z roku 1902 zde bylo 63 výrobních podniků, ale již v třicátých letech se mnoho z těchto továren stalo pouze sklady. Odloučenost obce způsobila, že Kateřinky byly připojeny k Liberci až v roce 1954.

Karlinky (Liberec XVIII)
Byly založeny v roce 1770 na pozemcích bývalého panského dvora a pojmenovány po Karolíně Clam-Gallasové. Roku 1880 zde žilo 565 obyvatel, ale neexistence průmyslu způsobila odliv obyvatel. Obec byla připojena v roce 1954.

Horní Hanychov (Liberec XIX)
Poprvé je připomínán v roce 1560 a za svůj rozvoj vděčí ještědské rekreační oblasti a silnici do Českého Dubu. Vzrůst také podpořila stavba rozhledny na Ještědu (samostatný odstavec), sáňkařské dráhy v roce 1909 a lanovky v roce 1933. V roce 1900 zde bydlelo 1130 osob, ale před připojením k Liberci v roce 1954 zde žilo jen 731 obyvatel.

Rudolfov (Liberec XXI)
Počátkem 17.stol. zde vznikla osada Buschdorf. K ní vedla vozová cesta z Kateřinek. V roce 1657 zde byla založena nová obec nazvaná podle Rudolfa Gallase. Rudolfov je nejvýše položenou částí Liberce a také proto zde průmysl nenašel své místo. Jen v dolní části obce byla postavena vodní nádrž a menší elektrárna. Z Rudofova se stala převážně rekreační oblast a před připojením k Liberci v roce 1963 tak měl pouhých 166 stálých obyvatel.

Ostašov (Liberec XX)
Pod tímto názvem je znám od roku 1545. Jeho osídlení navazuje na Horní Suchou, původně zvanou Horní Ostašov. Obě obce dělí Ostašovský potok, který dříve tvořil hranici mezi libereckým a chrastavským okresem. Výstavbou železnice do České Lípy se sice obec rozdělila na dvě části, ale získala dobré spojení s Libercem. Za první světové války zde byl vybudován zajatecký tábor pro 50 000 zajatců hlavně ruského původu. Součástí Liberce se Ostašov stal v roce 1963.

Horní Suchá (Liberec XXII)
S Ostašovem tvořila dlouho jednu obec. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla v roce 1880, kdy zde bydlelo 734 osob. S Libercem byla sloučena v roce 1976.

Doubí (Liberec XXIII)
Roku 1412 prodal zeman Petr Tysta Vesec, Doubí a část Vratislavic klášteru v Českém Dubu. Tato obec ležela na zemské cestě a později na císařské silnici z Liberce do Turnova. První osídlení vzniklo podél této cesty. Vývoji obce přispěl vznik parostrojní cihelny patřící lékaři V. Šamánkovi. Nepříznivý vliv měla stavba železnice do Pardubic, která oddělila část obce, která se potom nazývala Malé Doubí. Nakonec se tato část připojila k Hanychovům. Dalším zásahem byla stavba rychlostní dálkové silnice do Turnova. Při sčítání v roce 1970 mělo Doubí 1356 obyvatel a o 6 let později bylo připojeno k Liberci.

Pilínkov (Liberec XXIV)
Byl založen pravděpodobně v 16. stol. a jeho první název byl Heinersdorf. Poprvé byl jmenován v roce 1544. Trať rozdělila obec v roce 1859.

Hluboká (Liberec XXVIII)
První zmínka o obci je z roku 1584. Obyvatelé se zabývali zemědělstvím. Osada byla spravována z Pilínkova a v roce 1962 byl Pilínkov , Hluboká a Doubí sloučeny v jeden celek. Ten se spojil s Libercem v roce 1976.

Vesec (Liberec XXV)
Patří k nejstarším českým obcím na území Liberce. Poprvé je uváděna roku 1412. Vesec a některé další obce patřili k zvláštnímu lennímu statku, který získal Jakub von Heistern, protože však zde nebyl žádný panský dvůr bylo roku 1651 povoleno poddaným vykoupit se z robot. To přispělo k znovuosídlení obcí. Původní osídlení bylo řídké a soustředilo se hlavně kolem Nisy. V obci bylo založeno několik továren a největšího počtu obyvatel dosáhl Vesec roku 1909, kdy zde žilo 4150 osob. Ve stejný rok byl povýšen na městečko. Vesec byl připojen v roce 1976.

Stráž nad Nisou (ex Liberec XXVI)
Poprvé se uvádí roku 1469 za válek Jiřího z Poděbrad. Středem obce se stal panský dvůr. Další výstavba se soustředila v okolí kostela a cesty z Liberce do Mníšku. Další ulice začaly vznikat chaoticky. Na počátku 20. stol. zde působilo 136 různých závodů. V roce 1970 zde žilo 1561 obyvatel. V roce 1976 byla Stráž připojena k Liberci, ale po sametové revoluci se k 1.9.1990 znovu osamostatnila.

Svárov (Liberec XXVII)
Zmiňován je již roku 1444 a vždy byl jednou z nejmenších obcí. Připojen byl roku 1976.

Kunratice (Liberec XXIX)
Jedna z nejmenších obcí Liberecka vznikla pravděpodobně v druhé polovině 15. století, ale písemně je připomínána až v roce 1542. Její německé jméno je Konradisdorf a v roce 1624 měla 115 obyvatel. Nynější hlavní silnice, která prochází obcí až do Jablonce byla postavena v letech 1847 - 1848. Dlouhý čas využívali zdejší obyvatelé zázemí Vratislavic. Vlastní školu dostali až v roce 1898. Kunratice byly připojeny 1.7.1980.

Vratislavice nad Nisou (Liberec XXX)
Jsou zmiňovány již v 60 letech 14. století. Obec byla řekou rozdělena na dvě. Českou a německou část. Německá část vznikla až v 16.stol. a dostala jméno Maffersdorf. Česká část se již od počátku jmenovala Wratislawicz. Ke sloučení došlo až v roce 1901. V roce 1903 byly povýšeny na městečko a dostaly svůj 1.znak. Po druhé světové válce a odchodu Němců se natrvalo ustálilo jméno Vratislavice. Roku 1970 dostaly Vratislavice znak nový. Na území obce stojí přes 125 let starý pivovar a sodovkárna, která využívá kvalitní minerální vodu, která se zde nachází. Přes Vratislavice vede železniční a tramvajová trať do Jablonce nad Nisou. Vratislavice jsou samostatným městským obvodem, což dává právo městu Liberec mít místo starosty primátora a další výhody. Mezi rodáky Vratislavic patří automobilový technik století * Ferdinand Porsche a bohužel i Konrad Henlein. K Liberci byly přiřazeny k 1.7.1980 * tento titul mu byl udělen v soutěži COTC (Car of the Century)

Krásná Studánka (Liberec XXXI)
Své jméno dostala podle studánky, kterou používali uhlíři pálící milíře v okolních lesích. Vesnice vznikla ve 14.století a je tak jednou z nejstarších na Liberecku. Od osmdesátých let 19. století tudy vede císařská cesta na Frýdlant a od roku 1875 železniční trať tamtéž. V roce 1960 k ní byly připojeny Radčice a 1.7.1980 byl tento celek spojen s Libercem.

Radčice (Liberec XXXII)
První zmínka o obci je z roku 1444. V roce 1550 zde žilo 10 sedláků a 4 zahradníci. Radčice se změnily v rekreační oblast a počátkem 70. let 20. stol. byla otevřena populární restaurace Dračí sluj. Připojeny byly 1.7.1980.

Machnín (Liberec XXXIII)
Obec byla pravděpodobně založena koncem 14. století pány z Donína. Její historie úzce souvisí s nedalekým hradem Hamrštejnem. Obyvatelé se živili zemědělstvím, lesními pracemi a rudným dolováním. Roku 1850 byly k Machnínu přičleněny obce Bedřichovka a Karlov. V roce 1991 zde žilo 926 obyvatel. Machnín je součástí Liberce od roku 1980.

Bedřichovka (Liberec XXXIV)
Osada byla založena v roce 1782. V roce 1880 měla nejvíce obyvatel a to 246. Připojena s Machnínem v roce 1980.

Karlov pod Ještědem (Liberec XXXV)
Osada byla založena na pozemcích machnínského dvora v roce 1787. V roce 1991 zjištěno jen 55 obyvatel. Připojen k Liberci k 1.7.1980.

Historie významných institucí a staveb

Historie Technické univerzity v Liberci
Technická univerzita v Liberci se od roku 1989 stala z řadové vysoké školy s ryze technickým zaměřením a dvěma fakultami uznávanou vysokou školou s respektem doma i v zahraničí, školou, která má dnes šest fakult a propojuje vzdělávání technické se vzděláváním humanitním. Technická univerzita v Liberci navazuje na první vysokou školu, která byla v Liberci založena v roce 1953 - na Vysokou školu strojní (VŠS). Ta se od počátku ve své činnosti vzdělávací a vědecké orientovala na pěstování oborů typických pro průmyslovou výrobu v severních Čechách: strojírenskou technologii, konstrukci strojů a zařízení se zaměřením na textilní, oděvní, sklářské, keramické a další stroje a na textilní technologii. Jedinečnost spojení vysokého školství a tradice textilního průmyslu v širokém okolí spolupůsobily v tom, že v roce 1960 byla škola rozdělena na fakultu strojní a fakultu textilní a původní název Vysoká škola strojní na Vysoká škola strojní a textilní v Liberci (VŠST). Po roce 1989 byly na naší univerzitě v letech 1990 až 1995 zřízeny a akreditovány postupně další čtyři fakulty. Tyto skutečnosti spolu s nabízenými studijními programy ve vysokoškolském bakalářském, magisterském a doktorském studiu a spolu s vědeckovýzkumnou činností a spoluprací se zahraničím přispěly k tomu, že od 1. ledna 1995 byl škole zákonným ustanovením změněn název na Technická univerzita v Liberci (TUL). Technická univerzita v Liberci má dnes šest fakult: Fakultu strojní Fakultu textilní Fakultu pedagogickou Hospodářskou fakultu Fakultu architektury Fakultu mechatroniky a mezioborových inženýrských studií

Historie rozhleden na vrcholu Ještědu
Už v roce 1876 a to přesně 7.května se na 1012 m.n.m. otevírá první rozhledna. Tato věž je dřevěná, odkrytá a 5 m vysoká a stává se jedním z hlavních cílů turistů z celého okolí. To samozřejmě způsobilo brzké opotřebení dřevěné konstrukce a věž musela být roku 1889 stržena. Druhá věž, již 8 m vysoká, byla též dřevěná, a na plošinu ve tvaru šestibokého hranolu se vešlo 20 osob. Byla otevřena jen několik týdnů po zániku první věže. Vydržela však také velmi krátkou dobu a roku 1903 musela být též stržena. Liberecký horský spolek se však nevzdával a ještě před stržením druhé věže existoval projekt na vybudování horského hotelu. Projekt vypracoval a stavbu vedl liberecký stavitel Schäfer, a na tomto vrcholu vyrostla konečně reprezentativní stavba, kterou viděli obyvatelé i vzdálenějšího okolí. Byl to horský hotel s 23m vysokou rozhlednou a slavnostní otevření se konalo 13.1.1907. To odstartovalo závody ve výstupech na Ještěd a hotel měl o návštěvnost postaráno. Jedné ženě se podařilo na tento vrchol vystoupat během jediného roku 709x . V roce 1933 byla mezi Ještědem a Horním Hanychovem zbudována lanovka a celý horský hotel se stal majetkem ČSD . Hotel stále fungoval bez problémů až do osudného dne 31.1.1963 , kdy při rozmrazování potrubí celá stavba do základů shořela. Tak skončila historie rozhleden na tomto vrcholu. 21.9.1973 je zde otevřena originální stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu, jedná se o dílo arch. Karla Hubáčka, který za něj dostal prestižní Perretovou cenu. Zahrnuje restauraci, hotel a vrchní část je využívána k televizním a telekomunikačním účelům.

Vznik Zoologické zahrady v Liberci
Psal se právě rok 1904, když se poprvé rozezněly městským parkem nezvyklé ptačí hlasy. To místní Ornitologický spolek pro Severní Čechy obsadil velkou ptačí voliéru exotickými ptáky. Členové spolku nezůstali jen při voliéře, postavené v blízkosti restaurace Lidové sady. Již předtím byly jejich péčí udržovány na nedalekém jezírku labutě. V údolí za jezírkem se objevily v malé obůrce srnci. Když v roce 1906 utichlo u liberecké přehrady výstaviště, přijal spolek nabídku stavitele Hübnera, přemístit odtud do údolí dřevěný domek zvaný "Čapí hnízdo". Již rok poté, v říjnu 1907, píší liberecké deníky, že byl učiněn první krok ke zřízení malé zoologické zahrady. Počet zvířat kolem čapího hnízda vzrůstal, objevil se tu i medvěd přivezený vojáky ze Srbska, ale v předvečer první světové války pokus o otevření zoologické zahrady v Liberci skončil bez úspěchu. Válečná léta Liberci neublížila. Severní Čechy se stávají součástí Československé republiky, která se zde konstituuje v historických hranicích. Svou činnost obnovuje i Ornitologický spolek. Výstavka zvířat v údolí opět ožívá a na podzim 1919 se stává sen členů spolku skutečností. Malá zoologická zahrada v Liberci, tedy první a jediná na území Československa je otevřena. V roce 1939 zde již našlo svůj domov 134 druhů zvěře v celkovém počtu 500 kusů. Počátkem 60. let 20. století vznikl Kruh přátel ZOO a za jeho výrazného přispění se zahrada dále rozvíjí.

Historie Botanické zahrady Liberec
Roku 1893 liberecký "Spolek přátel přírody" zakoupil pozemek a začalo budování botanické zahrady. Dne 5. září 1895 byla botanická zahrada veřejně převzata v užívání, avšak měla v převážné míře charakter zahradnictví pro zásobování města zelení. Roku 1930 byl zprovozněn první expoziční skleník v historii zahrady, zakoupený městem Liberec v České Kamenici. Za II. světové války úpadek, částečně zelinářské zahradnictví a 2 malé pěstitelské skleníčky. Zakládající "Spolek přátel přírody" již od roku 1938 neexistuje. Roku 1954 město Liberec ustanovilo zdecimovaný pozůstatek jako "Severočeskou botanickou zahradu", jež se stala samostatným vědeckým a kulturně výchovným zařízením, hospodařícím již na nynější ploše rozšířené na 2 ha. V letech 1956-1980 postupně zprovozněny nové skleníky, celkem 11 expozičních a 7 pěstitelských. Vytápění zprvu koksem, později v kombinaci se systémem elektrickým akumulačním. V letech 1990-1995 byly učiněny generální úpravy a modernizace skleníkových expozic, přestavba velkého alpina do nynějšího stylu, změna dispozice celé parkové části. Roku 1995 vydána aktuální tzv. zřizovací listina, podle níž oficiální název zní "Botanická zahrada Liberec". V letech 1995-2000 proběhla postupná demontáž zastaralých skleníků nacházejících se již v havarijním stavu, výstavba nynějšího komplexu 9 skleníkových pavilonů a 9 pěstitelských skleníků. Topení je plynové, udržování mikroklimatu skleníků je automatizováno.

Historie MHD
Počátky provozu V roce 1894 schválila městská rada návrh na zřízení elektrické tramvaje a ještě téhož roku firma EAG předložila projekt tramvajové trati od nádraží do Lidových sadů. Koncese byla udělena 5. října 1896 a stavba byla započata 17. května 1897. Stavba probíhala velmi rychle a proto mohl být provoz slavnostně zahájen dne 25. srpna 1897. Dopravu provozovala EAG na náklady města, teprve roku 1898 byla založena Reichenberger Strassenbahn - Gesellschaft, která provoz převzala. Trať původně končila v dnešní zastávce Botanická - ZOO. Koncem roku pak byl zprovozněn úsek na dnešní konečnou Lidové Sady. V roce 1899 byla postavena trať ze Soukenného náměstí do Rochlice, provoz byl zahájen 14. září. V květnu 1904 byla zahájena stavba trati od Radnice do Růžodolu I, zde byl provoz zahájen 9. listopadu 1904. Ještě v tomtéž roce došlo ke sloučení těchto tratí v linku Rochlice - Růžodol I. V roce 1906 byla postavena provizorní trať ke vchodu na Německo - českou výstavu k dnešní škole v Husově ulici. Další rozvoj sítě MHD nastal v roce 1912, kdy byla vystavěna trať Soukenné nám. - Horní Hanychov. Provoz byl zahájen 16. října 1912.

V samostatné Československé republice
Bylo realizováno prodloužení trati z původní konečné v Růžodolu I. až do středu této čtvrti. Stavba byla započata v květnu 1929, provoz byl zahájen 22.12.1929 prodloužením linky z Rochlice označené již č.2. Další tratí byl krátký úsek spojující nádraží s tratí do Horního Hanychova u Viaduktu. Dne 4. července se začalo a již 1. listopadu sem byla přeložena linka do Horního Hanychova, mezitím označená jako č. 3. Původní trať Barvířskou a Orlí ulicí byla opuštěna a později demontována. Po odtržení Sudet od Československa a posléze jeho obsazení bylo uvažováno o značně rozsáhlém rozšíření sítě tramvaje (až do Chrastavy, Tanvaldu apod.).

Poválečné období
Po válce došlo k dlouho plánovanému a velmi očekávanému propojení elektrických drah v Liberci a Jablonci nad Nisou. Stavba začala svépomocí z jablonecké strany již v roce 1947, slavnostní zahájení provozu na celé trati proběhlo dne 1.1.1955. Linka dostala č. 11. Další akcí v padesátých letech bylo obnovení svršku na mnoha místech, což bylo v některých úsecích spojeno se zdvojkolejňováním. V roce 1960 byla zrušena trať Rochlice - Růžodol I. v rámci tehdejších názorů na budoucnost kolejové MHD. V centru města došlo v roce 1964 k přeložce trati od divadla do zdvojkolejněné ulice 5. května. Další změna v kolejové síti byla spojena s výstavbou obchodního domu Ještěd v dolním centru, kdy bylo postaveno nové napojení meziměstské trati přímo ze Soukenného náměstí. Vzhledem k zhoršujícímu se stavu meziměstské trati bylo nutno rozhodnout o jejím dalším osudu. I v této, pro kolejovou městskou dopravu nepříznivé době, se podařilo její existenci uhájit a byla započata její rekonstrukce korunovaná obnovením provozu dne 29.12.1976. Další významnou akcí byla výstavba přeložky mezi horním a dolním centrem, zahájená v roce 1983, provoz byl zahájen na konci roku 1984. Od té doby tramvaj nejezdí kolem radnice.

Ve znamení změny rozchodu
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo rozhodnuto o přestavbě městské trati na rozchod 1435 mm v první fázi formou splítky 1000/1435 mm. V Liberci bylo započato s přestavbou v srpnu 1990 od smyčky v Lidových sadech po ulici Šamánkovu. Provoz byl na obnoveném úseku zahájen 12. října 1992. Další úsek se začal rekonstruovat hned v následujícím roce, přestavba celého úseku k nové smyčce u Viaduktu byla dokončena v roce 1995, provoz byl zahájen 15. listopadu. Zde je nyní ukončen rozchod 1000 mm. V úseku Viadukt - Kubelíkova byla nejprve vystavěna provizorní trať po levé straně ulice a po té provedena výstavba pravé koleje o normálním rozchodu. Provoz na této jednokolejné trati byl zahájen 28.8.1998 za účasti ministra dopravy současně s nově vystavěnými normálněrozchodnými halami vozovny (haly 6, 7, 8). K tomuto datu byl oficiálně zahájen provoz na rozchodu 1435 mm v Liberci, na lince č.1 k Viaduktu však byly normálněrozchodné vozy nasazovány již od 14.8.1998. I stavba trati pokračuje dále, dne 29. 11. 1998 byl zahájen dvojkolejný provoz po stanici Vápenka a 13. 7. 1999 pak na celém úseku do Kubelíkovy ulice. V roce 2000 byla zahájena přestavba dalšího úseku po smyčku Dolní Hanychov, a provoz na ní byl zahájen v letošním roce.

Použitá literatura a zdroje
Kniha o Liberci - Roman Karpaš a široký autorský kolektiv
Liberec minulosti a současnosti - Svatopluk Technik a Vladimír Ruda
Kniha o Jizerských horách - Miloslav Nevrlý
Adressbuch der Gauhauptstadt Reichenberg a některé další.
Internet - www.liberec.cz, www.dpml.cz a další.

Kliknete prosim!

© LuK, 2002